Tak jako světlo se zhasíná i já bych si přál usínat

První vzpomínání ze série "Koci v Praze" aka obnovily jsme #dveblumyvpraze se týká důvodu, ze kterého Adel do Prahy vlastně přijela, i když bych si ráda myslela, že to bylo primárně kvůli mně. V Doxu je od konce listopadu výstava Tata Bojs, naší oblíbené kapely, která oslavila 30 let své existence na české scéně. To, že Milan Cais je skvělý bubeník, který zvládá i zpívat, je známo. Co jsem ovšem já dlouho netušila je, že je to taky (a možná primárně?) výtvarník a sochař, který tuhle výstavu dal dohromady.

Celé to funguje na jednoduchém principu - následuj kabely. No a tak jsme následovaly. Průběžně jsme procházely celou budovou Doxu, měly možnost navštívit i další expozice (akorát ty se týkaly sportu, čili nic pro mě a Koci) a dokonce jsme se dostaly i do slavného Gullivera, dřevěné vzducholodi tyčící se nad červenými střechami Prahy. Za nás výstavu určitě doporučujeme, všechno si můžete osahat, uvidíte slavnou tatabojsí metro zeď, jejich zkušebnu a další větší či menší exponáty a vzpomínky, které kapela za tři desetiletí své existence nasbírala, ať už se jedná o autoportrét Caise vyobrazeného jako 3D robota, obří kazety z lepenky anebo fotky ze všech koncertů, které Tata Bojs měli.