Go east

Mezistátnicová odměna a možnost načerpání sil do dalšího učení byla delší dobu jasná. Od Vánoc jsem tušila, že pojedu do Asie. Poprvé v životě. Musím přiznat, že jsem nikdy nebyla z cestování tak skeptická, jako zrovna z Asie. Nikdy jsem nebyla mimo Evropu a co si budem, ta evropská města ve výsledku navzájem nejsou zase tolik rozdílná. Ať už jde o finské Helsinky, které jsem si zamilovala před dvěma a půl lety (opravdu je to už tak dlouho?), Haag, kde jsem strávila nejlepší půlrok svého života anebo třeba chorvatská města plná krámků, vůně moře a ruchu. A tyhle pocity mám i z amerických měst, ačkoliv jsem tam nikdy nebyla. Ale o Americe zase někdy příště.

Zatímco tohle píšu a čekám na ubytování v hotelu, sleduju po očku všechny kolem sebe v kavárně, v radiu hraje New York, New York a já si nemůžu pomoct, ale myslím, že mi tenhle výlet hodně dá. Kdyby už nic jiného, tak si asi uvědomím, jak dobře si v té naší střední Evropě, v matce měst plné malých schovaných uliček, klidných zákoutí a kaváren třetí vlny, žijeme. Cestou z letiště jsem ve vlaku seděla s otevřenou pusou a jen zírala kolem sebe. Ne jen na ty palmové hájíky, které lemují koleje, ale hlavně na polorozbořené budovy, ve kterých opravdu žijí lidé, rodiny s dětmi, zatímco vedle stojí postavený obrovský honosný hotel, kde člověk může ochutnat cokoliv z většiny kuchyní světa a u toho se válet v bazénu a popíjet gin tonic zadarmo. Asie bude asi kontinent kontrastů, které jsem si ani neuměla zatím představit. Uvidíme, jak to zhodnotím za necelé tři týdny a kolik toho uvidíme a poznáme. Plány zatím skoro žádné nejsou. První týden bude poznávací v rámci Malajsie, trochu se tu otrkám a potom máme koupené letenky na Langkawi na víkend, kde jeden den trochu poznáme ostrov a ten druhý jsme si slíbili válení u moře, šnorchlování, drinky a čtení knížek. A pak? Kdo ví. Plány jsou smělé. Thajsko, Kambodža? Uvidíme.

A aspoň krátce k tomu, jak jsem se tu vlastně dostala. Jsem teď momentálně v Kuala Lumpur, kam bohužel nevede přímá linka z Prahy. Poprvé mě tedy čekal přestup, konkrétně v Doha v Kataru, letěli jsme s Qatar Airlines. Asi poprvé (tento výlet bude obsahovat hodně podobných poprvé) jsem letěla takhle velkým letadlem a "kvalitní" společností. Za mě byla naprostá spokojenost se vším, přestup byl hladký (ale to je asi způsobeno tím, že jsem měla dobrého navigátora:)) a tři hodiny byly dost času na to, abych se trochu vzpamatovala, dala dokupy a připravila na noční přelet Doha - KL. I když se mi povedlo mít tři sedačky jen pro sebe, stejně jsem skoro neusnula. Pustila jsem si film (A Simple Favor - nečekejte žádný extra hodnotný snímek, ale mně se to na odreagování líbilo, Blake Lively byla jako vždy skvělá, ale celý film mi hodně připomínal Zmizelou, bohužel tomu chyběla ta Fincherova režie) a potom tak jen polehávala, poslouchala hudbu a snažila se spát. Dostali jsme samé mňamky na jídlo, různé vody, víno, čaj, kafe, no prostě úplně cokoliv.

Asi hodinu před příletem do KL začalo svítat, myslím, že to byl můj první (zase!) východ Slunce v letadle. Bylo to celkem dost magické... následovalo přistání do 26°C a 70% vlhkosti. To už tak magické není. Teď už myslím jen na sprchu a postel.

Zase se ozvu! Nezapadnu sem sice výškou, ale když se hodně směju, mám asijské oči. Tak pa!