Tropický ráj Langkawi a Sky Bridge

První víkend v Asii jsme se rozhodli strávit na Langkawi. I když tam M. už byl, lákalo ho zpátky to, že největší atrakce tohodle malého ostrova kousek od pevninské Malajsie byla tehdy zavřená kvůli větru. V pátek odpoledne jsme měli koupené letenky, sbalili jsme si kufry s věcma, které jsme nechali na letišti a s podstatně menším zavazadlem jsme se vydali vlakem z KL Sentral na terminál 2. Tam samozřejmě ještě proběhlo nutné přebalení věci z příručního zavazadla do batohu, protože, jaké překvapení, jsem měla více než povolených sedm kilo. Letěli jsme s Air Asia, na letišti jsme stihli ještě kafe a už jsme se vydali k našemu gatu.

Přiletěli jsme už za tmy a vyřešili ještě večeři na letišti než nám přijede náš Grab. Nesporná výhoda Malajsie obecně (a v Kuala Lumpur zvlášť) jsou levné taxíky. Litr benzínu tady stojí v průměru asi dva a půl malajských ringitů, což je asi třináct korun. Z toho důvodu je jednoduché se po městech i mezi nimi přepravovat třeba za stovku a přitom jet taxíkem skoro hodinu. V tom vedru to většinou přijde vhod oproti nějakému autobusu, na druhou stranu to nahrává tomu nikam nechodit pěšky, ostatně to v KL ani moc nejde. Ale o tom později.

Byli jsme ubytovaní v hotelu Aloft, který byl fakt nádherný. Moderní, krásný, zdarma věci z minibaru, no co víc si přát. Teda vlastně, ještě jedna věc... hned přímo za hotelem začínala hustá džungle. Obecně se mi na Langkawi nejvíc líbily právě džungle. Je to fascinující, o to víc pokud se vám naskytne možnost pozorovat ji zvrchu. Hotel je kousek od pláže a i když zatím nemá možnost svého koupání (nemá tam svá lehátka a slunečníky), je možnost vyzkoušet pláž jiného hotelu hned vedle anebo prostě po staru přijít s ručníkem anebo lehátkem. :)

Druhý den jsme, i přes nelibost jedné poloviny naší výpravy, vstali celkem brzo, nasnídali se na výborné snídani a vyrazili plnit plán. Většinou si před jakýmkoliv cestováním googluju věci jako "25 best things to do in...", "top 10 must see places in...", protože jednak jsem líná dávat celkem hodně peněz do tištěných průvodců (koupila jsem si ho jen na Holandsko a otevřela ho přesně jednou) a taky informace v průvodcích nemusí být vždy úplně aktuální. Místa, která mě zaujmou, si uložím v google maps, mám tady místní data (15 gb internetu za 250 korun, nemám, co bych dodala), ale fungují i offline. 

První naše kroky (respektive jízda Grabem) vedly na Sky Bridge. Jedná se o obrovský visutý most postavený na hoře Machingchang ke kterému vede nejstrmější lanovka na světě. No, vskutku atrakce přímo pro mě. Ale překonala jsem své strachy a společně jsme překonali frontu na lanovku a chvíli na to jsme už byli na cestě nahoru. Co vám budu povídat, nejlepší pocity jsem z toho úplně neměla. Ale společně s dalšími čtyřmi Asiaty, kteří hrůzou vykřikovali snad více než já, jsme to nakonec zvládli až na vrchol. Malou lanovkou jsme se svezli k mostu a už jsme se jen kochali nádhernými výhledy na nekonečné moře a neprostupnou džungli pod námi.

Cestou zpátky jsem poprvé viděla opice ve volné přírodě (další poprvé!). Bylo jich dohromady asi deset a dokonce měly s sebou mládě.

Grabem jsme se vrátili zpátky k hotelu, dali si oběd a vydali se do půjčovny skútrů. Nejlepší možnost, jak procestovat ostrov, je asi právě takhle. Ale o tom už v dalším článku.

Hezký den a pa!

Baru