Roadtrip, den sedmý.

Jak jsem psala v předchozím článku, den sedmý vlastně začal odpoledne dne předchozího. Ze švédského Flasterba jsme se vydali směrem na obrovský most Öresund spojující Švédsko a Dánsko, respektive Kodaň. Stálo to hodně peněz, protože most je myslím v soukromém vlastnictví, tudíž je samozřejmost, že se za něj platí, to je pravda, ale za ten zážitek (a ušetřený čas a benzin) to stálo. Most je opravdu obrovský. Otevřený je od roku 2000 a wikipedie tvrdí, že je druhým největším pevným mostem na světě. Je dvoupatrový, v horním patře jezdí auta a pod námi jezdily vlaky. Směrem z Malmö se najede na most a před Kodaní se sjede do skoro čtyři kilometry dlouhého tunelu pod mořem. Doteď moc nechápu, jak je možné postavit tunel pod mořem, ale myslím, že nemusím rozumět všemu.

Kodaň bylo jediné město, kde jsme spali v hotelu. Už byla celkem potřeba se dlouho a pořádně vydrhnout a osprchovat, vyspat se na pořádné posteli. Zůstali jsme v hotelu CPH Studio Hotel kousek od centra v pohodlné dojezdové vzdálenosti metrem. Po chvíli odpočinku jsme se vydali do města objevit co nejvíc to jde za zbytek večera.

Bylo nádherné počasí, a tak celá Kodaň včetně místních byla venku. Dojeli jsme na stanici Nyhavn do centra města a rozhodovali se co dál. Pohled nám padl na výletní loďky s průvodcem. Nikdy jsme nic podobného neabsolvovali, ale jelikož je Kodaň podobně jako Amsterdam vlastně spíš pár ostrůvků mezi mořskými kanály, připadalo nám to jako celkem dobrá varianta, jak vidět co nejvíc a ještě se něco zajímavého dozvědět. Vybrali jsme si jednu z prvních společností, kterou jsme našli, určitě to nebylo nejlevnější, co jsme mohli pořídit, ale stálo to opravdu za to.

Plavba trvala asi hodinu a dál jsme se vydali po svých. Prošli jsme kolem Amelienborgu, královského paláce, Frederiks Kirke, který se stal mým oblíbeným celkem okamžitě, ne jen proto, že se mi opravdu líbila architektura, ale taky byl krásně v kontrastu se zapadajícím sluncem. Viděli jsme malou mořskou vílu, pevnost Kastellet a kolem desáté vyrazili zpátky na hotel se vyspat na další den v Kodani.

Ráno jsme začali snídaní v našem malém pokojíku a jeli jsme zpátky do centra. S kafem v ruce jsme se vydali směrem k Vor Frelsers Kirke, kostelu s nádhernou (prý nejhezčí) vyhlídkou v Kodani. No, kdo mě zná, tak ví, že já si na výšky moc nepotrpím a popravdě jsem si myslela, že úplně na samý vrcholek nevylezu, už proto, že posledních pár metrů je asi 50 nechráněných schodů jen se zábradlím a ještě k tomu ten den celkem foukalo... ale přemohla jsem se a s rozklepanými koleny vyšla skoro až úplně nahoru.

Kodaň je opravdu úchvatná. Slyšela jsem před naší návštěvou hodně různých názorů, a tak jsem nevěděla, co čekat, ale rozhodně teď vím, že se chci ještě jednou vrátit. Po vyhlídce z kostela jsme se vydali do Christianie, zvláštní části Kodaně. Údajně oficiální název je Svobodné město Christiania. Je to čtvrť, kde vstupem údajně opouštíte území Evropské Unie, vstupujete do svým způsobem nezávislé, místy až anarchistické čtvrti, kde se nesmí fotografovat (což jsem samozřejmě respektovala a žádné fotky z Christianie nemám), je tam neuvěřitelné množství blešáků, opuštěných domů později obsazených squatery, na druhou stranu všechny ty opuštěné domy, které kdysi patřily myslím armádě, jsou v rámci možností hezky opraveny, Christianie je krásně zelená plná lidí, hudby, smradu marihuany, barevných nápisů na zdech domů, plakátů... Opravdu mě to hodně zaujalo a doteď se snažím si o této čtvrti něco číst, hledat informace a fakt to je zajímavé, jak něco takového může fungovat!

Zbytek odpoledne jsme se procházeli po městě a objevovali skryté uličky, kostely a obchůdky a kolem čtvrté hodiny jsme se vydali zpátky k hotelu a našemu autu a vydali se na dlouhou, předlouhou cestu domů zpátky do Prahy...

Celý roadtrip byl úžasný. Bylo to zase něco jiného než před dvěmi lety v Laponsku - tam jsme v přírodě trávili 90% času a z měst objevili vlastně jen Helsinky a Tromsø, pár minut jsme strávili v Rovaniemi a pak zase hurá do přírody. Nebylo to ovšem špatné, objevovat města. Na začátku jsem čekala vlastně úplně opačné dojmy, než jaké se dostavily - z Dánska jsem byla skeptická, do Švédska jsem se ohromně těšila. Čekala jsem něco, jako byly Helsinky, bohužel Malmö i Göthenburg jsou spíše industriální, přístavní města, tak vlastně není divu, že jsem tam krásy finských Helsinek nenašla. Dánsko mi učarovalo. Pohodová země s krásnou architekturou, výbornou kávou, malými uličkami, kde se dá ztratit a zase najít, úžasným mořem, nekonečnými plážemi...

A hlavně jsem neuvěřitelně vděčná, že mám možnost tyhle výlety absolvovat se svým nejlepším parťákem.

Baru